Tereza Kleiner: Přišel čas, abychom nad krajinou Podluží přemýšleli jinak

Vystudovala jste zahradní a krajinnou architekturu na Mendelově univerzitě. Co vás vedlo ke studiu tohoto oboru?

Jít tímto směrem jsem se rozhodla téměř ihned poté, co jsem se o jeho existenci na veletrhu Gaudeamus v Brně dozvěděla. Zaujal mě průnik oboru přírodovědného, uměleckého i technického. A vzhledem k tomu, že jsem byla od malička vedena k lásce k přírodě a až do maturity jsem navštěvovala výtvarnou základní uměleckou školu, byla pro mě “krajinařina” jasná volba.

Říkáte, že jste byla od malička vedena k lásce k přírodě. Můžete o tom říct víc?

Jezdili jsme do ní s rodiči a prarodiči na výlety. Formující by v tomhle mohl být také skaut. Už v předškolním věku jsem nastoupila do oddílu, kde jsem si prošla výchovou na straně dítěte i potom vedoucího do asi 22 let. To obnášelo různé výlety, tábory, vzdělávací programy.

Jak jako vystudovaná krajinná architektka vnímáte krajinu Podluží?

Jelikož odsud nepocházím, začala jsem okolí vnímat až při studiu v Lednici a samozřejmě mnohem intenzivněji až po tom, co jsem se v roce 2020 přestěhovala do Hodonína a začala tady pracovat. Víc jsem o ní začala přemýšlet až po tornádu, uvědomovat si souvislosti. Trošku mi to prolomilo slepotu. Asi jako všichni teď intenzivně vnímám, jak krajina kolem Moravské Nové Vsi a Hrušek vypadá. A myslím si, že bychom se na to tady v regionu měli teď zaměřit. Vážně se nedivím, že tam to tornádo vniklo, jsou tu pro vznik takového jevu skvělé podmínky. V tomhle smyslu teď krajinu Podluží nevnímám úplně pozitivně.

Sdílí tento názor většina obyvatel Podluží?

Myslím si, že v našem oboru všichni, tam není pochyb. Samosprávy si to už taky uvědomují, ale možná si to začaly taky víc uvědomovat až po tornádu. Otázkou je, jak na to moc teď reagují nebo chtějí reagovat. Myslím si, že z občanů jsou k tomu vnímavější spíš ti osvícenější, kteří mají vztah k přírodě nebo jsou z rodiny, která pracuje v zemědělství nebo má vinohrady. Záleží na bublině. Obecně si myslím, že si lidi ještě neuvědomují, co vegetace v krajině a ve městech znamená. Možná ti, kteří byli tou tragédií zasaženi, si to uvědomují víc.

Ze své pracovní pozice o tom mluvíte s obyvatelstvem Hodonína? Jaký je jejich přístup?

Snažíme se. Nejintenzivnější je diskuse skrz připravované projekty – investice přímo ve městě nebo v příměstském lese. Mluvíme o tom, proč jsou důležité, že se snažíme adaptovat na změnu klimatu, udržitelněji přistupovat ke zkvalitnění životního prostředí. I zrovna teď, během zpracovávání adaptační strategie, se bavíme o tom, že by se osvěta mohla trochu rozšířit skrze vzdělávací programy.

Nejdříve jste pracovala na správě městské zeleně, nyní máte na starosti rozvoj města. V čem se vaše práce změnila?

Ano, první dva roky jsem působila na tehdejším oddělení odpadového hospodářství a zeleně, kde jsem měla nejprve na starosti především péči o městskou zeleň, resp. její zadávání, optimalizaci, kontrolu, ale také posuzování projektů města z pohledu zásahu do ní, a i vytváření projektů vlastních (informační systém městské zeleně, transformaci letničkových záhonů na trvalkové, výsadby stromů, organizaci osvětových akcí apod.). Na této pozici jsem tedy uplatnila spíše znalosti z přírodovědné stránky mého oboru a docela brzy se tak ve mně začala rodit myšlenka posunout se pracovně směrem, kde budu moci uplatnit více architektonické myšlení.

Vyhlížela jsem příležitost na přestup na odbor rozvoje města, který má v gesci strategické a koncepční plánování. Moje přání bylo vyslyšeno, i když teda dost dramatickým způsobem. V červnu 2021 zasáhlo nejen naše město tornádo.

To muselo být hodně náročné…

Byla to pro město a jeho občany obrovská rána a ač na to ze začátku nebyl moc prostor ani myšlenky, bylo nutné relativně rychle začít kromě odklízení trosek a zajištění nejnutnějších oprav plánovat i komplexní obnovu zasaženého území. Množství práce nad novými „tornádovými“ projekty vyvolala potřebu nového pracovního místa, na které jsem koncem roku 2022 nastoupila.

Co se pro vás osobně dělo v mezičase mezi tornádem a nástupem do nové pozice?

To bylo takové druhé tornádo. Když se začalo přemýšlet nad plánováním obnovy území, byli jsme za oddělení zeleně hodně přizýváni, jelikož se ten zásah významně týkal městské zeleně a přilehlé krajiny, kterou máme v katastru (38 ha lesa a v intravilánu až 1500 stromů). Objevilo se tak hodně nových projektů, ve kterých častokrát bylo velké zastoupení zeleně, a moje práce začala mít spíš rozvojovou povahu. Bylo to i tím, že mě to bavilo, táhlo mě to k tomu a sama jsem se k tomu hlásila. Jsme docela malý úřad, takže spolupracujeme napříč odbory, a i s odborem rozvoje jsme intenzivně spolupracovali. Takže když došlo na to, že je potřeba na řízení těch projektů nabrat někoho nového, přišlo mi, že bych se měla přestěhovat na tohle místo.

Můžete upřesnit, jak vaše práce vypadá?

Připravuji zadání pro architekty pro řešení záměrů města a zajišťuji celý proces, jehož výsledkem je získání co nejkvalitnějšího řešení. Vzhledem k mému zaměření mi jsou přiřazovány projekty, které se mají zásadněji věnovat práci s městskou zelení, krajinou a veřejným prostorem. Dále mám na starost například pořízení adaptační strategie.

Zdá se, že v tomto ohledu se díky vaší práci stává Hodonín lídrem regionu.

Myslím si, že je to práce strašně moc lidí. Já jsem došla na úřad v dobrou dobu, kdy se na některých místech, která s plánováním města souvisí, osazenstvo omladilo a vznikly dobré podmínky na to, dívat se na věci jinak, řešit optimalizace a reakce na otázky změny klimatu. A katalyzátorem těch změn je opravdu tornádo, protože taková tragédie nás nutí se zamyslet, jak to tady obecně jako lidi vedeme, jaký máme přístup k přírodě. Samozřejmě se s tím pojí řada nových dotačních příležitostí, s penězi je třeba i větší chuť, což je podhoubí pro mnoho nových projektů. Jak jsme ani ne 25tisícové město, tak řešíme strašně moc projektů, a to by se nedělo, kdyby nebylo tornádo a tolik pomoci zvenku. Teď to vypadá, že to táhneme, ale spíš je to z nějaké nutnosti.

Tak trochu jsem čekala skromnou odpověď…

Dělá mi radost, že to může někoho inspirovat, ale zase nás nechci úplně přeceňovat ani podceňovat. Vznikla tu spolupráce se strašně dobrými architekty a vstoupila sem Nadace Karla Komárka – jak finančně, tak s kontakty a pomocí s participací a propagací. Daří se nám dobře ven komunikovat projekty. Jsme vidět, což je super.

Do projektu EUKI ELCA jste vstoupila jako účastnice školení „Manažera ochrany klimatu“. Co si od něho slibujete?

Možnost se do něj zapojit přišla shodou okolností ve stejnou dobu, kdy jsme zahajovali s Nadací Partnerství a Člověkem v tísni spolupráci na adaptační strategii. Ta jako taková nenavrhuje jen konkrétní zásahy v městském prostoru, ale i například systémové změny v projektovém řízení. Zaměření kurzu tak přímo rozvíjí oblast, které se hodláme v návaznosti na výstupy z adaptační strategie zaměřit, moje přihlášení se tak ukázalo jako logický krok.

A očekávání se naplnila?

V rámci přednášek jsme seznamováni s množstvím témat, které s managementem adaptačních opatření souvisí a jsme tak i propojování se zajímavými lidmi z praxe. Během výjezdů je pro mě velice hodnotné prohlédnout si příklady inovativních řešení, ideálně i s komentářem kompetentních osob. A neméně důležité je i síťování, a to nejen v mezinárodní rovině, ale i v rámci našeho českého týmu. Ten je velice různorodý a tvoří dobré podhoubí pro budoucí spolupráci.

Zapadá vám to, co jste se od německých partnerů zatím dozvěděla a naučila, do Vaší práce pro Hodonín?

Inspirativní je obecně jejich přístup k veřejnému prostoru a ke klimatické změně v souvislosti s kvalitou života ve městech. Líbí se mi, že věnují značnou energii osvětě, participaci a že intenzivně spolupracují s univerzitami. Lépe se jim daří prosazovat systémová i fyzická opatření. V tomto směru budeme při aplikaci výstupů z připravované adaptační strategie těžit například ze setkání s manažery ochrany klimatu v německém Kasselu, kde jsme debatovali jejich přístupy a přínos pro „zelenější“ fungování města. Podnětná byla i návštěva výstavního prostoru v centru města, které Kasselská univerzita využívá k posílení informovanosti například právě v oblasti změny klimatu a jak se na ni adaptovat.

S Člověkem v tísni jste spolupracovala před EUKI ELCA. Co jste už společně udělali?

Spolupráce probíhá právě na adaptační strategii pro naše město, kde nám Člověk v tísni pomáhá nejenom finančně, ale i svými zkušenostmi v této problematice.

Můžete popsat ještě nějaké další projekty, ne kterých pracujete s nevládkami nebo nadacemi?

Zásadní a velice příjemná je spolupráce s Karel Komárek Family Foundation. Zahájena byla bezprostředně po tornádu, a kromě velkorysé finanční pomoci pro potřeby projektování a dílčí realizace obnovované lokality jsou pro nás partnerem v participaci s občany a v celém plánovacím procesu. Vznikají s jejich pomocí i zajímavé osvětové akce, a to jak pro veřejnost, tak i pro úředníky a politiky.

Jak veřejnost takové aktivity vnímá?

V různých stupních plánování projektů proběhla různá setkání s veřejností. Setkávali jsme se třeba i na dětském dnu nebo Běhu Bažantnicí, který Nadace pomáhá organizovat. Jsou to úspěšné akce, takže jsou zároveň dobrými příležitostmi k propagaci projektů obnovy lokalit. Lidi se zajímají a přijde mi, že to vnímají spíš pozitivně.

Jaké jsou vaše další plány a vize pro Hodonín?

V tomto roce bude zahájeno plno realizací dílčích projektů po tornádu, které jsou už několik let v přípravě a vezmou hodně energie mnoha kolegů. Umožňuje nám to ale už i diskusi o tom, že tornádo je jedna věc, ale nemůžeme podcenit ani rozvoj zbytku města. Třeba teď se věnujeme projektu revitalizace okolí starého ramene řeky Moravy, které propojuje regulovaný tok na hranicích s centrem města. V květnu budeme na tuto lokalitu vyhlašovat architektonickou soutěž. To bude hodně pěkné a budeme tím teď asi pár let žít.

A velké téma pro nás bude krajina. Podle mě je problém všech tornádových obcí, že ačkoliv si asi všichni uvědomují, že řešit krajinu je důležité a zásadní pro adaptaci sídel proti takovým přírodním katastrofám, priority byly prostě jinde. Ty obce byly zničené a pozornost starostů směřovala na to. Takže kapacitně, finančně i myšlenkově byla krajina – ač neméně důležitá – odsouvána „na pak“. My jsme to měli podobně s tím rozdílem, že nám tornádo nejvíce zasáhlo příměstský les a ten se intenzivně řeší už roky, i ty před tornádem.

Měly by na tom tedy všechny zasažené obce spolupracovat?

Myslím si, že bychom měli iniciovat diskusi v regionu Podluží a začít se bavit společně nad krajinným plánem a přístupem k němu. Chtěli bychom dát podnět okolním obcím, že konečně přišel čas i na toto.

A pak mi říkáte, že nejste lídrem...

Ne, fakt mluvím za nás! Už k tomu děláme nějaké kroky k tomu, abychom tohle téma načali. Nakousli jsme to i v návaznosti na vznikající adaptační strategii. A v rámci kurzu klimatických manažerů se o tom s kolegy hodně bavíme a chystáme aktivity, abychom to nakopli.

O certifikovanem kurzu managementu ochrany klimatu (Climate Protection Management):
Vzdělávání je jedním z pilířů a klíčovou aktivitou celého ELCA projektu. Probíhá formou intenzivních webinářů s pracovními skupinami, samostatnou prací na svém projektu pod supervizí a také dvěma výjezdy do německého Witzenhausenu, kde si účastnice a účastníci mohou prohlédnout ukázky mitigačních a adaptačních opatření a správné praxe. V Česku a v Rumunsku během téměř ročního kurzu vzděláme kolem dvacítky lidí, kteří jsou zástupci nejrůznějších úřadů, obcí, neziskových organizací či aktivní veřejnosti. Úspěšní uchazeči kurzu budou obcím nápomocni v projektech zvyšování odolnosti území proti dopadům změny klimatu. 
Více informací: https://www.euki-elca.net/cz/aktivity/manazer-ochrany-klimatu